Silvestrovská povídka

02. 01.
2022

Bylo to o Sylvestru v besedě jednoho pražského předměstí. Pestrá a hojná společnost sešla se tam, aby na rozloučenou se starým rokem alespoň prolila několik — plzeňských.

Zvláště krásné pohlaví tu bylo Četné zastoupeno, neboť maminky nechtěly se doma bez manželů dočkati zápasu nového se starým a dcerušky následovaly šlépěje svých maminek.Wine G6e9015bb9 640

Zábava byla brzo v nejlepším proudu. Mezi všemi dámami vynikala nejvíce dívka, kteráž téhož dne poprvé se svým bratrem besedu navštívila. Nikdo jí neznal, ale její neobyčejné sličné vzezření, modrojasná očka, koketní nosíček, bělostná šije atd. vábily k ní všecky zraky přítomných pánů bez rozdílu věku, nad čímž se ovšem ženušky všech tří dob minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nemálo horšily.

Viktorie, tak se nazývala vnadyplná cizinka, byla čilá jako rtuť a čtveračivá jako papoušek. Patrné těšily ji úspěchy její. Brzo měla pro každého rozkošný úsměv, nebo lahodný vtip a z jejích rtů zazníval ustavičné stříbrozvučný, svůdný srních, při čemž okazovaly se dvě řady nejbělostnějších zoubků, pravých to perliček.

Páni znenáhla opouštěli dámy a stoly své a kupíce se kolem Viktorie, naslouchali jejímu šveholu, obdivovali se jejím vnadám a vyprazdňovali zásoby svých poklon a zdvořilůstek až na dno. Viktorie podobala se skutečně rozkošné rozvité květině. Kolem jejího líbezného kalíšku obletovali motýlové, jimž jen žhavé světlo plynové a ještě žhavější pohledy žárlivých dám zabraňovaly, aby ještě blíže netíhli ke kalíšku čarovné květinky.

Společnost byla pořád rozjařenější. Opuštěné paničky sestrkaly hlavy a jazýčky jejich pochutnávaly si šeptem s velikou chutí na půvabné cizince. Konečné našly si mluvčího čili herolda v nepatrném, scvrklém mužíku, jejž Viktorie uštěpačně přirovnala k starému roku, který pořád více bledne a ubývá. Všichni se mu smáli a rusovlasý nadšený obdivovatel Viktoriin zvolal: „Ano, budiž on starým rokem, vy ale, slečno spanilá, buďte královnou roku nového!“ „Přijímám,“ odvětila Viktorie; „ale bude to boj nerovný, poněvadž vítězství mé jest již napřed jisté.“

Vtip střídal se s vtipem, a mužík poznával pořád více, že boj, který podnikl, není snadný. Viktorie neoctla se ani jednou v nesnázích o vtipnou  odpověď.

Konečné scházelo jen čtvrt hodiny do půlnoci. „Šampaňské sem!“ volají obdivovatelé cizí slečny, a již bouchají zátky a pěnící se zlatý mok plní sklenice. Se všech stran tisknou se ke královně nového roku a připíjejíce jí na zdraví, slávu a krásu, pohádají ji, aby zahájila nový rok trůnní řečí. „Starý rok“ ustupuje k zanedbaným dámám.

Viktorie povstává, odhrnuje rusé vrkoče, chce promluvit — v tom najednou klep! — něco padne a udeří o podlahu, v druhém okamžiku místo trůnní řeči mizí královna nového roku zrakům přítomných, jako by se byla propadla. Ale nepropadla se, sehnula se toliko pod stůl a tu hmatá rukama do všech koutů, jakoby něco hledala.

„Co se vám stalo, slečno?“ tážou se páni. „Nic, zcela nic, odpusťte,“ odpovídá Viktorie pod stolem.

„Hledáte něco?“ naléhají starostliví páni. „Ano — ne; nechtě jen, najdu si to sama,“ volá slečna s hlavou pod křeslem. Ale již je tu po ruce hejno sklepníků s bílými ubrusy a služby ochotných pánů. Odstavili stůl.

„Prosím, slečno, co jste ztratila? Vstaňte, nechtě nás samotné hledati.“ „Nic, nechtě mne,“ volá úzkostlivě slečna. Marné však její odpírání. Mladí i staří, svobodní i ženatí šourají se buď po kolenou aneb po bobku a tápají po neznámém předmětu.

Viktorie ale nevstává. I malý človíček zapomíná na svůj spor se slečnou a pomáhá při hledání. Také dámy již vstávají zvědavostí puzeny. Ale Viktorii se nechce a nechce od země.

Najednou vzkřikne nepatrný ten mužík, jenž „starý rok“ představoval, a drže něco bělostného v rukou, povstává a obrací se k Viktorii. Všichni následují jeho příkladu.

„Královna nového roku“ volá nálezce, „ztratila žezlo své a zde jí ho opět podává starý rok“. A při tom podával uděšené a zahanbené Viktorii celou čelist falešných zubů, která se jí nešťastnou náhodou z úst vysmekla.

V tom udeřila dvanáctá, ohromný smích škodolibých dam rozlehl se po síni besední, Viktorie spěchá s bratrem ke dveřím, dřívější nejhorlivější obdivovatelé cizinky studem politi si netroufají ohlédnouti se. Tableau!

Více informací
  • autor: Václav Wunsch
  • publikováno: Veselý anekdotář encyklopedie humoru a vtipu.
  • více: 1889

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

motto stránek

Kdo se nezabývá minulostí,
je odsouzen si ji zopakovat.

Kdo se minulostí zabývá,
je odsouzen bezmocně přihlížet,
jak ji jiní opakují.

podle období

…za tatíčka

slovníček
  • koňák 1. Člověk jedoucí na koni, jezdec; 2. voják u jezdectva; 3. sluha, jenž obstarává jezdeckého koně svého pána, udržuje pořádek v konírně a v noci u koní spí, aby byl při ruce pro všecky případy. Neplést s heslem koňak (OSN).
  • >> celý slovník pojmů
    oblíbené tento týden
    Oblíbené kategorie:
    Oblíbené štítky:
    Smyslem stránek je především pobavit, mohou však i poučit | © 2022 Z minula | tvorba admiva