Kůň

Znáte příběh o tom, jak se Mohamed zasloužil o založení arabského koně? Kůň jako obsahové heslo v Ottově slovníku naučném zabírá včetně ilustrací necelých deset stran. Po úvodním odborném popisu koně, jeho charakteristiky, kategorizace a geneze se autor hesla zabývá především popisem druhů (plemen) koní.

heslo: Kůň

Z rozsáhlého hesla přepisuji pouze části, jež mě laicky zaujala a ilustrace, zbytek uvádím v PDF pod příspěvkem:

Náš nynější kůň

Kůň domácí – equus caballus. Má boltce přímé, kratší než polovina délky hlavy a mívá ztepilé tělo, pokryté srstí barvy černé, hnědé rzivohnědé, žlutavé (isabellové) a bílé, pak bílé skvrny v srsti barvy tmavší.

Jest to zvíře bystrých čidel, učelivé, má dobrou paměť (lokální), jest udatné, dobrácké; má však také své rozmary a snadno se děsí a plaší. Hlas jeho zoveme řehtáním. Dnes jest kůň krotký rozšířen po všech dílech světa kromě severských ostrovů a končin; krocení a domestikace koní vzaly v Evropě počátkem asi za starší doby kamenné. (…)

Předkové koně

O předcích nynějšího koně nelze na základě zachovalých skulptur a nápisů nic určitého říci. Nesnadné rozřešení otázky (s praktického stanoviska konečně lhostejné) [vývod autora mě příjemně pobavil, to by patrně dnešní encyklopedisté nezapsali, ale má recht, pzn. zminula.cz], jak krotký kůň povstal, nutí nás přirozeně, abychom hledali předka našeho koně (nikoli předky palaeontologii známé) tam, kde co do původu prvního člověka odkazuje nás tradice i věda, totiž do Asie.

Většina badatelů nevěří, že by dnešní kůň s četnými svými plemeny a kmeny, rozdílnými nejen skladbou těla, tvarem a barvou, ale i výkony, pocházel z několika různých druhů koňských, nýbrž jsou přesvědčeni, že všechna nynější plemena koňská povstala z druhu jediného. Že by byl nynější náš kůň povstal z nějakého koně divokého, nezdá se býti pravděpodobným. (…)

Dělení koňských plemen

Při rozdělení plemen koňských dáme přednost praktickému rozdělení na dvě skupiny: 1. koně lehkého a 2. koně těžkého.

I. Koni lehcí

1. Kůň arabský, čistokrevný, žije ve středu Arabie, kde hledati jest původní typ pravého arabského koně.

O původu koně arabského vypravuje se, že plémě těchto rychlých a ohnivých koní založilo péčí Muhammedovou pět klisen, které jediné z 95 odeslaných klisen přinesly zprávu do Mekky o vítězství vojska prorokova, ostatní cestou zašly. Těchto pět klisen pářeno bylo s nejlepšími hřebci. S výbojnými postupy Arabů šířila se obliba vzácného arabského koně. Pravých arabských koní z Nedžedu nelze koupí nabyti (obvyklá cena hřebce 3000 zl.), toliko darem, dědictvím anebo jako válečná kořist přecházejí do jiných rukou.

V Evropě užíváno bylo arabských koní ku šlechtění evropských plemen koňských a každé novější plemeno má v sobě více nebo méně krve arabské. Dnes tuto úlohu převzal anglický kůň plnokrevný. (…)

2. Kůň berberský v Alžíru není ta ušlechtilý jako kůň arabský, jest však o něco vyšší. Vychvaluje se hlavně jeho vytrvalost. Francie zásobuje svou armádu koni z alžírských hřebčinců, v nichž zapouštějí se většinou hřebci berberští vedle nepatrného počtu hřebců arabských (syrských).

Z koně berberského pochází kůň jihošpanělský, mexický a lipický.

Kůň lipický, jenž chová se v císařském hřebčinci Lipice od r. 1580, jest asi 160 cm vysoký, a viděti lze koně tyto v císařských konírnách ve Vídni. Na levé straně vypáleno mají znamení L. Existují tři kmeny, a to: a) staré, čisté plémě původu italsko-španělského; b) čisté orientálské plémě a c) ráz vzniklý křížením obou těchto plemen.

3. Kůň mongolskotatarský. Pod tímto jménem uvádějí se vesměs rázy koní, jichž původ možno odvoditi od koní asijských. Jsou to většinou malí 150 cm vysocí koni barvy hnědé a neobyčejné vytrvalosti. (…)

4. Kůň anglický, dostihový čistokrevný, též plnokrevný zvaný (…), vylíčit typ jest věcí méně snadnou, jelikož chovatelé koně tohoto nepřihlížejí ke tvarům, nýbrž k jediné vlastnosti: rychlosti. Podnebí, správný odchov spojený s rozumnou cvičbou, jakož i intensivní krmení změnilo povlovně koně orientálního v dostihového koně čistokrevného.

K vyšetření a zjištění rychlosti a síly koně anglického zřízena veřejná závodění, a pokud šetřeno vylo dostihových pravidel spravedlivě a nestranně, odlišována plevel od zdravého semene, a pokud chovatel vodil svého koně do závodiště s nadějí na čestnou výhru a vyznamenání a nikoliv s dychtivostí po peněžité výhře, dotud zkvétalo mladistvé toto plemeno a bylo rozváženo do celého světa. (…)

5. a) Hunter, anglický kůň lovecký, kůň irský, pochází ze silnějších staroanglických klisen a plnokrevného koně anglického, (…), b) Norfolský klusák pochází prý z matky hol. po anglickém plnokrevném koni (…), c) Hackney, kůň jezdecký (…), d) Cob, vysoký, elegantní kůň, jezdecký, e) Kůň yorkshirský, vysoký, sílný a rychlý kůň kočárový

8. Klusák orlovský jest specialitou Ruska, povstal péčí hraběte Orlova křížením různých rázů (hlavně koně hollandského a arabského) a rozumným výběrem plemenného materiálu. Ač v klidu neimponuje formou, vyznamenává se hlavně vytrvalostí a rychlým klusem (za 4,5 min 3 km) (…)

7. Klusák americký, představitel rychlého klusu, povstal v Sev. America různým křížením, hlavně však vlivem krve dostihového koně anglického. Rychlost klusu koně tohoto spojená s vytrvalostí jest obdivuhodna i není daleka doba, kdy americký klusák prokluše 1 míli angl. za 2 minuty. (…)

8. Kůň uherský jest kůň zušlechtěný krví anglickou, (…) hodí se velmi dobře za koně kočárového i hospodářského. V armádě dává se mu jako koni jezdeckému přednost před jinými.

9. Kůň radovecký, dobrý kůň vojenský.

10. Kůň polský, krví anglického zušlechtěný, kůň kočárový, jest v běhu velmi vytrvalý.

11. Kůň trakhenský jest dobrý německý kůň vojenský i kočárový. V Čechách používá se ho k zlepšení koňstva.

12. Kůň meklenburský jest podoben koni chrudimskému, má krásný klus i užívá se ho jako koně jezdeckého.

13. Ponny, kůň menší 150 cm, chová se nejvíce v Anglii; nejmenší ráz jest pony shetlandský, jenž dosahuje sotva výše 1 m. Pony, jenž pro koňařství nemá žádné důležitosti, chová se též ve Švédsku, Haliči, vých. Prusku atd.

II. Koni těžcí

1. Kůň pincgavský či norický, chová se hlavně v Salcpursku, též v Tyrolsku, Korutansku, Štýrsku, Hor. Rakousku a v již. Čechách (kůň netolický); jest to nejtěžší kůň Rakouska a podobá se sev.-franc. rázům, ale jest živější než tyto. (…) Jest dobrý tahoun těžkých nákladů.

2. Kůň belgický, 3. Kůň ardenský, 4. Koně valonského, 5. Kůň holandský, 6. Koni angličtí, 7. Percheron, 8. Kůň anglonormanský, 9. Kůň oldenburský, 10. Kůň hannoverský (…),

11. Kůň český:

a) kůň chrudimský, zušlechtěný anglickými plno- a polokrevnými koni, (…) užívá se ho s oblibou jako koně kočárového i při polním hospodářství,

b) kůň netolický (šumavský), těžký tahoun, neocenitelný, hlavně v krajinách řepařských (…),

c) kůň kladrubský pochází ze španělského koně. Bílí nebo vraní tito koni vyznamenávají se vznešenou chůzí i lze je spatřiti v dvorních kočárech ve Vídni.

—

Celé heslo s důkladnějším popisem i podheslem o Chovu koní je k dispozici zde: heslo kůň (.pdf).

• autor: Dr. Josef Taufer
• publikováno: Ottův slovník naučný
• datum vydání: 1900, 15. Krajčij-Ligustrum